Idealizace

Jsou námi vytvořené představy světa – jaký bysme si přáli, aby byl. Stvořené na základě našich zkušeností, ideálů (představ o tom, co považujeme za správné). Představy, či spíše očekávané chování ostatních lidí – jakým způsobem by se podle nás měli chovat / jakým způsobem očekáváme, že budou na něco reagovat.

Lidé ovšem většinou mají dosti odlišné představy – jejich chování bývá  naprosto jiné, než chceme / očekáváme.
Nejsme ochotní je přijmou takové jací jsou, přijmout realitu, smířit s tím, že nebude většinou odpovídat našim očekáváním – a snažíme se změnit vnější skutečnost (své blízké) všemi dostupnými prostředky tak, aby odpovídala našim představám (což většinou končí hořkým neúspěchem – manžel nepřestane chlastat, dítě se nebude učit, sousedka nás nepřestane pomlouvat… ).
Obvyklým průvodcem porušením našich idealizací proto bývá zklamání, či spíše bohužel zlost, vztek, nenávist, vina, ukřivděnost (destruktivní emoce).

Když už někdo „poruší“ naše idealizace, bylo by dobré je zbavit emotivního náboje (nepociťovat při nich destruktivní emoce), i když jednání zúčastněných nemusíme schvalovat.

Nemluvím o změně svých přesvědčení ohledně toho co je a není správné: pokud můžeme něco změnit v situaci, která jde bytostně proti našemu přesvědčení, udělejme to! A věnujme tomu všechnu dostupnou energii.
Jsme-li „bezmocní“ , přestaňme se trápit – zbavme situaci emotivního náboje a raději energii využijme k nalezení vhodného řešení. 

„Je blbé, že je situace taková, ale jsem rád za možnost vědět o … a díky tomu mohu provést vhodná opatření“
„Až budu moct něco udělat, tak to provedu“

„Současně s tím si uvědomuji, že situace nemusí být taková, jaká se mi v tuto chvíli jeví. (Nemám k dispozici všechna data, nevidím situaci za všech úhlů pohledu).“

Pokud máte odvahu, zkuste sami udělat to, co na druhých (sobě) odsuzujete, nebo co považujete za naprosto nepřípustné.
Ztratíte důvod k odsuzování, budete stejní jako oni😉

Idealizujeme si například veřejné mínění: „Ve svém věku nemohu běhat a ještě k tomu ve sportovním oblečení. Co si ostatní pomyslí, odsoudí mě a budou mě pomlouvat“.
Možná ne, možná ano.

„Dělám co považuji za správné a nechávám každého, ať si o tom myslí co chce.“

Je potřeba sebrat odvahu, pohlédnout na celou situaci s humorem, udělat s uspokojením čeho se obáváme – v žádném případě s odporem, či se za to v duchu odsuzovat.
Lehce, s úsměvem na tváři a uspokojením (užít si to).

Obléct si sportovní oblečení a proběhnout se po městem. Známí budou nějakým způsobem udiveni, neznámí ať si myslí co chtějí. Můžeme zvědavě sledovat jejich roztodivné reakce a pobavit se jimi – za pomluvami může být ukryta obyčejná závist (obdiv)…

Nakonec budete kroutit hlavou nad tím, jak jste se vůbec mohli trápit kvůli takovým blbostem🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s