Mezibuněčná komunikace

Před dalším výkladem je potřeba znár rozdíl mezi klasickým a vibračním pojetím komunikace mezi buňkami.

Vyzařování jednotlivých látek není nic jiného než obyčejné (elektromagnetické) vlnění (přenos energie v prostoru a čase) s určitými parametry: hlavně nás bude zajímat amplituda (velikost) a frekvence (počet opakování za sekundu).

Pokud chceme např. ohnout paži, tak mozek vyšle skrz nervy el. signál. Tím dá pokyn (na bio-chemické úrovni) k přesunu nějaké látky k určitým buňkám. Vyzařování dané látky (ve formě vlnění) aktivuje příslušný receptor (anténku) na povrchu buňky – uvnitř proběhne specifická chem. reakce – ta může mít za následek tvorbu další sloučeniny, která aktivuje další receptor jiných buněk…. A nastává řetězová reakce.

Na počátku je ovšem obvykle mnoho impulzů =>mnoho látek =>mnoho aktivovaných receptorů => mnoho řetězových reakcí.

Výsledkem je paže ohnutá v lokti.
Podobným způsobem probíhají prakticky všechny činnosti fyzického těla…

Občas se nám do toho zamíchají patogenní organismy a různé toxické látky. Ty buď můžou záměrně aktivovat určité receptory, nebo vyrušit signály látek tělem vyslaných.

Tím v buňce proběhnou procesy, které v konečném důsledku vedou k naší destrukci, nebo neproběhnou procesy důležité pro správnou funkci našeho organismu.

Pokud k tomu dojde: úkolem chemických preparátů je dodat k postiženým buňkám látku (agent – ligand s „blokovací“ úlohou), jež dokáže zablokovat receptor aktivovaný potvorou (vyrušit vyzařování potvory, takže receptor přestane být aktivní).

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s