Princip účinku

Chlor-dioxid (ClO2) působí jako oxidační činidlo: s velmi slabým oxidačním potenciálem (0,95 V; kyslík 1,3 V), tzn. dokáže zoxidovat („urvat“ elektron) pouze některým látkám. V lidském těle se jedná o bakterie, plísně a parazity, jelikož mají povrch (obal) relativně snadno okysličitelný tímto způsobem.

Z ostatních látek jde především o těžké kovy (ty může okysličit daleko víc věcí, ale obvykle se k nim nedostanou, protože jsou schopné okysličit mnohem více látek – zoxidují první věc, kterou můžou), případně různé jedy – MMS je jedna z mála věcí, která si dokáže poradit i s anthraxem.

Chlor-dioxid tedy může pronikat hluboko do jednotlivých částí těla, dokud se nesetká s něčím, co je schopný zoxidovat.
Tomu urve jeden elektron a změní se na chloritan sodný (ano, nezaktivované MMS), který si urve další 4 elektrony – a rozseká obal organismu.
Tím se změní na chlorid sodný (sůl) a neškodný O2 bez náboje.

Představte si to jako střelu, která se zavrtá do opancéřovaného tanku a teprve potom exploduje – udělá v něm ohromnou díru.

U virů zabraňuje tvorbě určitých proteinů (nemohou se vyvíjet – jinak řečeno, nemohou se jednoduše svinout a opětovně rozvinout v pozměněné formě). Po určité době uhynou.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s