Veřejné mínění

Naše chování v závislosti na očekávané reakci okolí.

Jedna z nejpříšernějších věcí, ke které jsme od narození až do smrti vychováváni…

„Co si o mě řeknou…“

Příliš se zabýváme tím, jak by na naši činnost mohlo reagovat okolí – většinou si představujeme nějakou destruktivní reakci, která nás (minimálně citově) bolí.

Vlivem strachu z možné reakce okolí jednáme v rozporu s naším bytostným přesvědčením. Raději uděláme co se od nás očekává, než abychom dělali co považujeme za správné.

Čeho se bojím, tomu věnuji energii, tím se zvyšuje pravděpodobnost realizace dané historie. Kromě toho naše tělo plní všechny naše přání – podvědomě děláme kroky, aby se to, čemu věnujeme energii realizovalo.

Dochází vám to? Tím, že se bojíme a jednáme v rozporu s naším přesvědčením, abychom se vyhnuli možné historii si ji naopak přivoláváme a děláme všechno proto, aby se zrealizovala.

A pokaždé, když někoho odsoudíme, tak jej vychováváme k tomu, aby si ještě víc ubližoval a vzdal se své svobodné vůle.
No není to geniální? Vzájemně se vychováváme k sebedestrukci…

Jestli tohle opravdu pochopíte, přestanete se bát a raději energii využijete k realizaci chtěné historie.
Přestanete odsuzovat druhé (vyznání, přesvědčení, vzhled) – raději jim podáte pomocnou ruku i třeba jen obyčejnou myšlenkou typu:
„Je to jeho svobodné rozhodnutí.
Neznám všechny okolnosti, máme rozdílné životní zkušenosti.
Pokud myslí, že je to pro něj dobré, nechť tak jedná. „

„Když udělám … tak mě ostatní odsoudí“„Uvidí, že nejsem takový, jakého si mě představovali (idealizace), přestanou mě mít rádi (posílat mi konstruktivní energii), budou mě nenávidět (plivnou po mě destrukci), brát jako méněcenného… „

Kašlete na to co si o vás pomyslí ostatní. Mají jiné priority (ne vždy zrovna konstruktivní): obvykle plnou hlavu toho, jak vy budete reagovat na jejich jednání…
Důležité je jednat v souladu s vlastním přesvědčením, nelhat si do své vlastní kapsy (mluvit a myslet pravdu). Nesnažit se ojebat ostatní a zároveň se sebou nenechat vyjebávat.

Jediné co můžeme skutečně ovlivnit jsme my sami (přesvědčení – co a proč děláme), náš přístup k okolnímu světu (reakce na okolí).

Reakce ostatních na nás jsou výsledkem jejich svobodné vůle (v závislosti na povaze (přesvědčení) a životních zkušenostech).
Tu není dobré komukoliv brát, ať už je záměr jakkoliv ušlechtilý… Každý má svou vlastní cestu (nezapomeňte, že vesmír vše vrací😉 ).

Lidé velmi často na ostatních odsuzují to, co sami dělají.

Projektujeme sami sebe na ostatní: díky rezonanci si na druhých všímáme zejména svých vlastních nedostatků.

Je pohodlnější odsuzovat druhé, dokazovat jim, proč jsem oproti nim lepším člověkem, než si jednoduše připustit, že nejsem o nic víc (ale ani méně!), než jakákoliv jiná bytost…

Občas je nám jasné, že nejsme tak dobrými lidmi, jakými jsme se před ostatními vykreslili (nebo jakou si o nás udělali (na základě našeho jednání) představu).
Bojíme se, že nás odsoudí, když zjistí pravdu.
Tím bysme ale přišli o zdroj sladké konstruktivní energie a to přece nikdo z nás nechce! Proto se snažíme sami sebe a okolí přesvědčit o opaku.

Nakonec naše chování připomíná špatně zinscenované divadlo.
Tváříme se jako svatí, ale máme strach, že by někdo mohl prokouknout naši masku. Občas někteří lidé i po odhalení přesvědčují ostatní o své výjimečnosti.
Buď tomu už sami uvěřili, nebo se svého energetického zdroje nemíní vzdát bez boje.
Není to nic jiného, než dobře maskovaný druh energetického vampyrismu.

Až se jim přetvářka zhroutí jako domeček z karet, na nějakou dobu zahořknou, nebo své snahy přesunou na lidi, kteří o nich ještě nic neví a mohli by skočit na špek. Postupně se ve svém řemesle zdokonalují, pšenka jim kvete a dostávají druhé do problémů, vědomě jim ubližují. (Ale i na ně jednoho krásného dne dojde😉 ).

Na druhou stranu si ostatní za své problémy mohou z velké části sami – mohou napřed zjistit o daném člověku nějaká data, nebo použít selský rozum: kopněte na veřejnosti do zadku člověka, který hlásá, že zcela pochopil svou agresivitu – pokud se tomu jen od srdce zasměje, tak pravděpodobně ano.
Většinou ale dotyčný zrudne a bude vám chtít rozbít hubu…
Hned máte jasno, s kým máte tu čest🙂 .

Párkrát se spálíme, pak nás to naštve a začneme být opatrnější – zmoudříme.
Holt chybami se člověk učí🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s